Dan Holk: Láska je život, život je láska

Krátké, hravé a často vtipné verše Dana Holka (55), autora s vřelým vztahem k Městské části Praha 9, budou nově zpříjemňovat čekání pacientům na Poliklinice Prosek. Básník, muzikant, textař, pábitel a podle vlastních slov především milovník života věří, že i pár slov může člověka na chvíli vytrhnout z obav, starostí a každodenního shonu. Proč právě poliklinika? Co dokáže smích a kde bere inspiraci pro své „verše na počkání“? Na to jsme se ho zeptali…

Vaše básně jsou krátké, hravé a často i vtipné. Co podle vás může poezie člověku dát ve chvíli, kdy sedí v čekárně u lékaře?

Souznění. Souznění s někým, kdo je vnitřně hlubokým optimistou a věří, že ho nic nezlomí, i když sám třeba právě prožívá těžší období svého života. A také naději, že je důvod, proč tu jsme. Ať už člověka do ordinace přivádí cokoli, ještě dýchá – a to za to stojí.

Jak vlastně vznikl nápad umístit vaše básně právě do čekáren Polikliniky Prosek?

Oslovil mě kamarád doktor Michal Mašek, který mou tvorbu obdivuje. Má úzký vztah k poliklinice a jeho úmysly jsou vždy čisté a energie, kterou jí věnuje, míří tam, kde je potřeba. Takže jsem nemohl říct ne.

Čekárna bývá místem, kde lidé přemýšlejí o zdraví, někdy mají obavy nebo jsou nervózní. Může podle vás pár veršů takovou chvíli změnit?

Ano. Možná právě v takové chvíli jsou lidé nejpozornější a dychtí po sblížení. Po sblížení s kýmkoli, kdo je ochoten sdílet jejich niterné stavy. A myslím, že mohou ocenit i lehkost projevu básníka, třeba vtipný postřeh ze života, který člověka na chvíli uvolní a dovolí mu zapomenout na trápení.

Souhlasíte s tvrzením, že smích dokáže uzdravovat?

Jednoznačně. Nevím, jestli zmůže všechno, ale dokáže toho mnoho. Když si letmo projdu své dosavadní zdravotní problémy, fyzické i psychické, vždycky to byl právě smích, který je doprovázel nebo alespoň následoval. Smích dokázal potírat pochybnosti, že se věci nemohou napravit.

Říkáte o sobě, že jste „pábitelem a milovníkem života“. Promítá se tahle životní filozofie i do vašich básní?

Jednoznačně. Přátelé mi to tvrdí – a přátelé jsou mými kritiky. Díky nim už nyní připravuji osmou básnickou sbírku. Právě oni mi vždy dávali sílu táhnout autorskou káru dál.

Dokážete napsat báseň prakticky na počkání.

Ano. Básně píšu pouze a výhradně na počkání. Inspirace přichází odněkud shora, já jsem jen prsty na klávesnici mobilu. Dříve to byl papír, dnes píšu do cloudu. Hihihi.

Přicházejí vám na mysl verše i v úplně obyčejných situacích – třeba právě v čekárně u lékaře?

Ano podruhé, moje básně vznikají v úplně obyčejných situacích. Většinou při nakupení zdánlivě nezapadajících okolností. Třeba nyní sedím doma v ložnici a děláme rozhovor na dálku, ale představivost pracuje:
V čekárně u lékaře míváme horké tváře,
větrá se často, věru, zřídka kdy dostatečně…
Na druhou stranu je prima, když v tom vedru
po hodinách čekání ubývají vrstvy půvabné slečně. 🤭

Co vás inspiruje nejvíc – lidé, jejich příběhy, každodenní život, nebo spíš slovní hříčky, které vás najednou napadnou?

Je to souhra všeho. Bez prožitých příběhů bychom nebyli zkušenými lidmi, byť stále hravými. Bez slovní hříčky by báseň byla bez jiskry. A bez každodenního života bychom si nedokázali vychutnat ojedinělost výjimečného dne.

Pamatujete si na svou úplně první báseň? O čem byla?

Nepamatuji. To bych musel hodně tápat. Ale byla jistě o lásce. O lásce bude i má poslední báseň. Všechny jsou o lásce. Láska je život, život je láska.

Která Vaše báseň vás samotného nejvíc vystihuje?

Všechny. Jsem nezmar. Jak píše kamarád v jednom povídání o básníkovi: „Bude Vám vyprávět s obrovským zanícením o západu slunce, aby se obratem změnil v zuřivého tanečníka berlínského klubu.“

Kdybyste měl návštěvníkům Polikliniky Prosek doporučit jeden způsob, jak se na vaše básně dívat a jak je číst – co byste jim poradil?

Jedním dechem. Anebo vůbec.

A na závěr – můžete krátkým veršem popřát pacientům Polikliniky Prosek něco milého, vtipného… do života nebo třeba jen do chvíle čekání?

Milujte se svým celým já
a budete silní víc, než se Vám zdá.
Vždy je na druhé straně bariéry
dobrá vůle, která Vám bude přát.

A ještě dodám: verše jsou krátké na dobré slovo.

P.S. Další verše Dana Holka můžete objevit na stěnách čekáren polikliniky a ukázky ze sbírek básní i hudebních alb najdete i na webu Dan Holk.