Doktorka Hana Skalická zasvětila na Poliklinice Prosek pacientům a jejich srdcím téměř třicet let

MUDr. Hana Skalická, CSc., FESC patří k výrazným osobnostem české ambulantní kardiologie. Téměř třicet let je spojena s Poliklinikou Prosek, kde vybudovala a dodnes vede Kardioambulanci. Její profesní cesta ale začala v IKEM v době, kdy byla u nás echokardiografie prakticky novinkou. Dnes se vedle péče o pacienty věnuje také odborné a pedagogické práci a jako předsedkyně České asociace ambulantních kardiologů pomáhá ovlivňovat další směřování oboru.

Co Vás přivedlo k medicíně a kdy jste věděla, že Vaším oborem bude právě kardiologie?

Po ukončení studia medicíny jsem věděla, že se budu věnovat interním oborům, ale neměla jsem ještě úplně vyhraněnou představu, kterému z nich. Hledala jsem pracoviště, kde by byla kvalitní klinická práce propojená s výzkumnými projekty. Takovým vysněným pracovištěm pro mě byl IKEM a přes konkurz se mi tam také podařilo dostat. Právě tam už bylo jasné, že se budu věnovat kardiologii, když jsem pro svou aspirantskou práci byla přidělena na echokardiografii. Tehdy byly v České republice snad jen dva přístroje a všichni jsme se museli tuto metodu od základů učit. Byla to velmi zajímavá doba.

Co Vám patnáct let v IKEM dalo a co nejvíce ovlivnilo Vaši další profesní dráhu?

Především samostatnou vědeckou práci, která byla završena obhájením aspirantské práce na téma Přínos zátěžové echokardiografie v diagnostice ischemické choroby srdeční. Spolupracovala jsem také na řadě odborných studií a tato zkušenost změnila můj pohled na celou medicínu. Důležitá pro mě byla také týmová spolupráce. Všechno to bylo samozřejmě náročné, protože vedle výzkumné práce bylo potřeba získávat základní klinické zkušenosti.

V roce 1997 nastoupila na Polikliniku Prosek. Co Vás vedlo ke změně a jaké byly tehdy Vaše priority?

Rozhodla jsem se změnit způsob práce a začít se věnovat soukromé ambulantní kardiologii. Na Proseku ani v okolí tehdy žádný kardiolog nebyl, takže jsem musela náplň práce i spolupráci s internisty a praktickými lékaři budovat prakticky od začátku. Zkušeností jsem už měla dost, takže se moje praxe postupně značně rozrostla. Přibírala jsem zaměstnance a bylo potřeba rozšiřovat také technické zázemí, až vznikla v roce 2006 Kardioambulance v podobě, v jaké jsme ji dále rozvíjeli.

Na co ze své práce na Proseku jste nejvíce pyšná?

Kromě běžné agendy kardiologického pracoviště jsme nabízeli širokou škálu monitorovacích technik, mimo jiné v návaznosti na projekt Evropské unie. Za důležité považuji také to, že jsme jako jedni z mála nabízeli kardiovaskulární rehabilitaci. Byla určena pacientům po operacích, po infarktech myokardu, po výkonech, jako je implantace stentů do koronárního řečiště, nebo po implantaci kardiostimulátoru. Pacienti mohli cvičit pod dohledem fyzioterapeuta a současně byli odborně kontrolováni kardiologem.

Změnili se za téměř třicet let pacienti, kteří do Vaší ambulance přicházejí?

Určitě. S vývojem medicíny se mění i spektrum nemocných. Před třiceti lety to byli především pacienti po infarktech myokardu. Dnes se setkáváme více s nemocnými po operačních výkonech a různých implantacích, a především s pacienty s chronickým srdečním selháním. Právě chronické srdeční selhání je dnes v podstatě prioritou ambulantní péče o kardiologické pacienty.

Do jaké míry se podle Vás změnil životní styl pacientů?

Změna životního stylu je nutná a někteří pacienti ji vnímají jako naléhavou a odpovídajícím způsobem se přizpůsobují. Existuje ale i část pacientů, kteří se staví do opozice. Někteří odmítají preventivní léčbu, například léčbu poruch metabolismu cholesterolu. Jiní sice léky užívají, ale podle svého vlastního uvážení, nikoliv podle doporučení lékaře. S tím se musí naučit pracovat každý lékař.

Kardiologie prošla za dobu Vaší praxe obrovským technologickým vývojem. Které novinky považujete za nejvýznamnější?

Echokardiografie byla od začátku mou základní metodou a technologie se během let samozřejmě výrazně zdokonalovala. Snažila jsem se všechny trendy sledovat a při obměně zařízení držet krok s vývojem. Poslední echokardiografický přístroj, který jsme pořizovali, už splňoval veškeré nároky nejvyšší třídy.

A jak se podle Vás do kardiologie promítne umělá inteligence?

Umělá inteligence bude vstupovat do všech lidských činností a kardiologie bude jistě patřit mezi obory, které ji budou hojně využívat. Za důležité považuji především zkrácení cesty od prvních potíží nemocného k rychlé diagnostice a následnému řešení onemocnění. Právě to by mělo být jedním z dominantních cílů.

Jako předsedkyně České asociace ambulantních kardiologů máte možnost sledovat obor z širšího pohledu. Co dnes považujete za největší výzvu ambulantní kardiologie?

Hlavním problémem je podle mě zajištění péče o nemocné s chronickým srdečním selháním, jak už jsem zmínila, jde o velkou a stále narůstající skupinu pacientů. Souvisí to mimo jiné s tím, že se prodloužil lidský život a také se zvýšil počet nemocných, kteří přežívají díky správně vedené léčbě, včetně chirurgických metod. Tím ale narůstá počet pacientů, kteří potřebují dlouhodobou specializovanou kardiologickou péči, která je pro kardiologa náročná nejen časově, ale také z hlediska znalostí nové farmakoterapie. A nelze ji zvládnout bez dobré spolupráce s internisty a praktickými lékaři.

Co Vás na práci s pacienty po tolika letech stále drží?

Nevím, zda bych řekla, že mě práce „baví“. Byl to můj celoživotní zájem a všechno, co souviselo s kardiologií, jsem považovala za důležité a prioritní. Stálo mě to samozřejmě spoustu času a úsilí.

Jak se Vám v životě dařilo skloubit náročnou odbornou práci s osobním životem?

V prvních letech velmi obtížně. Byly služby, neustálé studium a mnoho práce. Přesto mě velmi těší, že se moje dcera sama rozhodla pro studium medicíny a následně pro práci v kardiologii. Zatím pokračuje především v klinické práci v nemocniční kardiologii, ale všechny ambulantní techniky velmi dobře zná. Dnes rozsah jejích znalostí velmi oceňuji a jistě navazuje na moji dosavadní aktivitu.

Kdybyste měla mladému lékaři, který se dnes rozhoduje pro kardiologii, předat jednu radu, jaká by to byla?

Pacient pozná upřímnou snahu lékaře vykonávat všechno ve prospěch svého nemocného. A myslím, že právě to je v medicíně zásadní.

Co byste si přála, aby si pacienti z návštěvy v kardiologické ambulanci odnášeli?

Především pocit, že jejich problém bereme vážně a že jsme udělali maximum pro to, abychom mu pomohli. Moderní technologie, nové léky i všechny odborné znalosti jsou důležité. Nakonec ale vždy záleží také na vztahu mezi lékařem a pacientem a na vzájemné důvěře.

Ocenění MUDr. Hany Skalické, CSc., FESC je poděkováním za téměř třicet let odborné práce na Poliklinice Prosek, za její významný přínos české ambulantní kardiologii, celoživotní vzdělávání, a především za dlouhodobou péči o zdraví pacientů z Prahy 9 i širokého okolí.